Lyžák 2011 - Krkonoše

Za chvíli to bude týden, co jsem se vrátil z Lyžařského Kurzu na nové škole. Na tuhle akci, která asi pokaždé přinese hromadu nezapomenutelných zážitku jsem se těšil opravdu dost .

Balení, odjezd, a další starosti

Odjezd byl plánovaný v Neděli 27.2.2011 v né moc pěkném čase 6:45 od školy. Protože do Rokycan dojíždím, musel sem vstávat nechutně brzo, abych se tam za tmy dostal . Předchozí den jsem se ještě snažil všechno zabalit. Měl sem co dělat, abych to všecko narval do báglu. Nakonec se to povedlo .

Na lyžák jsme si měli brát běžky, lyže a případně snowboard. O těch lyžích jsem se ale dozvěděl teprve ve čtvrtek (3 dny před odjezdem). Myslel sem totiž, že si můžeme vybrat buď prkno nebo lyže. Nakonec jsem přecejenom stihnul sehnat lyže, které jsem si nakonec stejně nevzal .

Nevešly se do vaku s prknem a běžkami. Dobrá, to nebyl jediný důvod. Kámoš si taky bral prkno, tak sme se domluvili, že lyže nevemem. Stejně mě to na nich moc nebaví a jak se nakonec ukázalo, udělal jsem dobře :).

KRKONOŠE ČEKAJÍ

U autobusu jsme se sešli všichni, takže sme mohli vyject. Do krkonoš z Rokycan je to cesta tak na 4 hoďky, které nám ale utekli při sledování několika filmů jako nic. Přijeli jsme do střediska "Pec pod Sněžkou"

Naše "obydlí" ale tady dole ve středisku nebylo . Dozvěděli jsme se, že leží nahoře na sjezdovce. Možná vás napadne jak jsme se tam dostali. Pěšky, serpentýnama... upřímně bych šel radši přímo po sjezdovce :D. Docela mě ten kopec dal zabrat. Jediný štěstí, že naše krosny, batohy či kufry vzala "rolba" nahoru spolu se čtyřma šťastlivcema, kteří jim pomáhali nandavat ty věci dovnitř.

ZABYDLETE SE A JEDEM

Kopec jsme vystoupali a konečně jsme došli do našeho obydlí. Tím obydlím byla ozdravovna Mělnická  Bouda. Ano, název "ozdravovna" má svůj důvod . Kuchařky se až moc snažili, aby sme se pořádně najedli a celkově to mělo nádech ozdravovny. Ale nechci si stěžovat, bylo to super!

Hned po ubydlení jsme vytáhli běžky a vyrazili jsme na první tůru. Na běžkách jsem stál znova po pár letech, takže mě chvíli trvalo, než sem si na ně zvykl . Ale jak se ukázalo, běžky nezvládalo na "stopro" většina účastníků. Pádů bylo opravdu hodně, ale nikomu nic vážnýho nestalo. I když nějaké odřeniny se objevili. Nejvíc mě dostal kámoš, který to asi nechtěl vzít klasickou "uhlazenou" cestou a vzal to vedle přes prašan a hrboly. No.... a dal si pěkněj freestylovej skok. Docela sem čučel .

VOLNO (aneb.) ZÁBAVA ZAČINÁ

Myslim, že o "sněhu" už jsem toho napsal dost. Nejlepší okamžiky samozřejmě nastali, když jsme měli volno . Všechno, co se odehrávalo na pokojích sem ani nemůžu napsat, ale tak pro ukázku >

- Nábytek na pokojích se nesměl přemisťovat'
- Hned první den jsme přendali postele a skříně tak, že by to tam asi nepoznali :D. Ale nemůžou nám to mít za zlý, chtěli jsme ten pokoj jen vylepšit.
- První den jsme porušili víc ze školního a z kdovíjakýho ještě řádu
- Sešli jsme se večer na pokoji a kámoš zapálil svoje vonný tyčinky, které měli docela příjemný vliv na náladu . V našem upraveném pokoji se každý večer i noc scházelo celkem dost lidí, takže nuda nebyla :).

Takhle bych mohl pokračovat ještě dalších pár řádků. Prostě byla prd** (výstižněji to napsat nejde). Poslední noc jsme si řekli, že pojedem Non-Stop, což jsou jenom silácký řeči, protože kolem 5. hodiny ranní sme to všichni zalomili. Ale ještě v noci jsme prošli pár pokojů a udělali několik "kanadských" žertíků, které né každý pochopil v dobrém.

Sjezdovky v Peci Pod Sněžkou

Na chvíli se vrátíme zase ke sněhu :). Naše ozdravovna ležela přímo nahoře mezi dvěma sjezdovkama, takže  jsme vyšli ven a mohli jsme hnedka ject. Bylo to skvělý! Navíc mezi sjezdovkamy (kterých je v celém areálu cca 8) jsou přejezdy, takže nemusíte chodit vůbec .

Na prkně byly tyhle přejezdy ale docela těžké na překonání. Ještě že mě osatní pučili občas hůlky, nebo mě můj kámoš dost často tahal za sebou, za to sem mu dost vděčnej . Bez něj bych občas měl docela nouzi. Prostě poježdění bylo skvělý a hlavně to počasí! Celý týden co jsme tam byli svítilo slunce a neobjevil se jedinej mrak, takže PARÁDA!

Otřes Mozku

Ano, teď vážně. Ve čtvrtek jsme jeli na sněžku na běžkách. Ten den bylo namrzlo opravdu hodně, takže se jelo blbě do kopce a ještě hůř z kopce. Nevím o nikom, kdo by se na tom ledu nevyflákal. Bohužel jeden kámoš (ten co mě pomáhal při přejezdech) na jednom sjezdu spadnul špatně, dost špatně...

Byli sme blízko Sněžky, a čekal nás dlouhý sjezd k Luční Boudě, kde měla být dlouhá pauza. Vyjel jsem a plužil jsem co to šlo. Najednou vidim jak okolo mě projede dost rychle právě ten kámoš. Brzdil taky, ale jel fakt moc rychle. Nemohl to už ustát tak zajel na stranu a spadnul. Chvíli válel sudy a pak zůstal ležet. Řikal sem si "A do ...." Nakonec vstal a dojel dolů celkem v pohodě.

Dole mu furt nic nebylo, jen bylo trochu otřesený. Hodně lidí jelo dál na Sněžku (včetně obou učitelů). Já s partou 5ti lidí jsme zůstali v restauraci. Byl tam s námi i kámoš. Bylo mu čim dál tim hůř - začal se motat, bylo mu špatně, chtěl spát. Takže jsme zavolali z recepce Káťe z tý skupiny, co jela na Sněžku. Učitel byl ale dál, takže chvíli trvalo, než mu to řekla.

Recepční uslyšela, jak řikám do telefonu "otřes mozku" a hned zareagovala, jestli nemá zavolat horskou službu. Přišel maník, zavolal ještě kolegu a šli si kámoše prohlídnout. Nakonec si ho odvezli do nemocnice v Trutnově a my si řikali, co bude dál .

HAPPY END

Nakonec všecko dobře dopadlo a kámošovi nic nebylo, takže večer přišel zpátky do ozdravovny (vyhodili ho dole, takže to musel vyšlapat). Byli sme rádi, že to takhle dopadlo a myslím, že i díky němu byli poslední dva dny tak skvělý!

Po té nonstop noci sme si zbalili a rozloučili sme se s ozdravovnou Mělnická Bouda a vyrazili pomalu směr Rokycany

Zpomínky na tenhle lyžák ve mě navždycky zůstanou. Večery strávený s těma fajn lidma ze třídy, pády, jízdy na prkně. I učitelé byli skvělý,  že nás nechali tohle všechno dělat .

Doufám, že ste si pěkně početli :), jestli chcete, napiště do komentářů o vašem Lyžáků, jestli si na něj vzpomínáte.